Sám sobě editorem (for dummies)

Marie Háková (Grafová) — Wed, 04 Jun 2025 05:00:08 +0000

Editora v obsahovém marketingu potřebujete. Protože „Nuda a chaos prodávají nejlíp“ neřekl nikdy nikdo.

Když nikoho na vyladění textů nemáte, můžete to pošolichat i sami. Ukážu vám 5 kroků, jak na to.

Kdo je editor?
Jak editovat článek: 5 jednoduchých tipů pro každého
- Neopakujte slova
- Neopakujte myšlenky (+ AI prompt)
- Jak vylepšit perex
- Bude tomu čtenář rozumět? (+ AI prompt)
- Faktická správnost a jak si ji zkontrolovat sám

Kdo je editor?

Editor je pro text něco jako jako táta z americké komedie pro mileniály. Ten, co váš článek po cestě na večírek zarazí mezi dveřmi a s hlasitým Cože, TAKHLE chceš jít mezi lidi?! ho vrátí zpátky do pokojíčku se upravit.

A podobně jako se táta snaží, aby si dcerunka nezadělala na pověst štětule, editorův úkol je vychytat v textu slabá místa a vyladit je před tím, než ho čtenář rozcupuje nebo – mnohem hůř – znuděně odloží. Proto je tato pozice samozřejmá součást klasické redakce novin a časopisů, jak shrnul třeba Patrick Zandl.

Já bych vám chtěla ukázat, jak editovat delší texty pro obsahový marketing.

Ideální je mít dedikovaného profíka. Někoho, kdo přesně ví, jak text sesekat, aby se četl a prodával co nejlíp. Často tuhle funkci zastávají copywriteři, co udělají oponenturu původímu autorovi – říká se tomu copyedit. To není špatná možnost. Ostatně, patří do služeb, co nabízím.

Když (na) nikoho takového nemáte, nezbývá než editovat sami. Výsledek možná nebude tak super jako v prvním případě, ale pořád je to lepší než článek nebo post fouknout ven bez zamyšlení.

Jak editovat článek: 5 jednoduchých tipů pro každého

Tyto kroky byly takový můj můj základní checklist, když jsem editovala články pro Tchibo Blog (2018–2020). A používám ho dodnes.

1) Neopakujte slova

Začínáme od toho nejjednoduššího kroku. A nejčastějšího nešvaru.

Když v každém odstavci svítí 5× stejné pojmenování, možná se vám to zdá jako super SEO text. Ale číst ho? NUDA.

Upalujte opakující se pojmy vyměnit za jiné.

Podezřelé slovo zkontroluju přes klávesovou zkratku ctrl + f (cmd + f pro Mac).
Pro náhrady sahám do slovníku synonym nebo se zeptám ChatGPT.
Případně je úplně škrtnu. Často je to ještě lepší.

Ano, samozřejmě jsou tu výjimky – někdy může být opakování stylistický prostředek. Taky ho někdy používám. Předpokládám, že pak už víte, co děláte.

Je-li to spíš autorská manýra, pryč s tím. Já už o sobě třeba vím, že velmi často sahám po „fakt“, „pokud“ nebo „navíc“. Proto je po dopsání textu hledám právě tato slůvka a přepíšu místa, se objevují otravně často.

2) Neopakujte myšlenky

Kontrolní otázka: Píšete s osnovou?

Měli byste. Udrží nit – a udrží ji napjatou.

Pokud si ale osnovu neděláte (a já vím, že nejspíš ne), udělejte si ji zpětně. Vážně.

Shrňte každý odstavec jednou větou. KRÁTKOU větou, jo? Je-li jádro sdělení na více místech stejné, víte, co máte dělat. Mazat.

Jo a: buďte k sobě upřímní. Nesnažte se každý odstavec tou větičkou obhájit. Balamutíte tím akorát sami sebe, abyste se mohli pochválit. Ale od toho máte maminku, ne editora.

AI prompt, který text zreviduje po odstavcích

Tohle přesně mu zadejte

Nahraju ti článek z [kde bude použitý: blog, obsahový web, newsletter…]. Text je [záměr textu, např. edukativní]. Cílí na [moje cílovka a jakou potřebu jí plním].

Chci, abys z něj vytvořil jednoduchou osnovu ve formě odrážkového seznamu. Každý bod osnovy by měl odpovídat jedné ucelené myšlence z textu. Tyto myšlenky bývají většinou v jednom odstavci, ale někdy se rozprostírají přes několik krátkých odstavců, protože text je provzdušněný.

Cílem osnovy je ukázat:

jak jdou jednotlivé myšlenky za sebou,
jaký je směr a vývoj textu,
kam článek vede čtenáře.

Pokud se některá myšlenka v textu zbytečně opakuje nebo už byla řečena, upozorni mě na to zvlášť na konci. Nemusíš upozorňovat na opakování, pokud slouží jinému účelu (např. rytmu, zpomalení, přechodu nebo jiné vrstvě významu). Upozorni mě jen v případě, že konkrétní myšlenka nedoplňuje nic nového a zpomaluje text bez přínosu.

A k tomu nahrajte

Text článku jako plaintext do zadání nebo jako přílohu.

3) Vtáhněte do děje. Hned

Když nejste vypsaní, ze všeho nejdřív si potřebujete obhájit, že můžete psát. Proto na začátku shrnete, o čem to bude. Mám pravdu?

Jenomže na začátek patří perex. A ten má úplně jiný úkol: vtáhnout čtenáře do situace. Skvělý úvod vás hodí rovnou do děje nebo nastartuje emoce.

Proti tomu úvaha o tom, co budu psát, nejspíš nebaví ani vás. Vašeho čtenáře vtáhne leda tak do propadliště zapomnění.

Co s tím?

Obvykle se houby stane, když po dopsání článku smažete první odstavec. V případě social postu první větu.
Nechte text den dva odležet. A pak zkuste najít tu část, kde se něco děje, hýbe, mění. Kde jsou emoce. Máte? Super! Přesuňte tu zajímavou část na začátek.
Když už budete v tom, zkuste škrtnout i závěrečný odstavec. No není to teď lepší?

Ve webináři Staň se copywriterem (školím pro #HzM) hodně pracujeme s tím, jak vyladit hook na začátku textu.

Přihlaste si mailové info o nových termínech mých kurzů. Dám vám vědět, až vypíšeme další kolo.

4) Pište pro čtenáře, ne pro sebe

Lidi.
Jsou.
Zatraceně.
Líní.
Čtenáři.

(A zhoršuje se to.)

Chtít po mozku v roce 2025, aby při hltání obsahu zapojil víc než tři neurony, je… naivní, řekněme.

Proto pište tak, aby se to četlo jednoduše:

Žádné cizí termity a složité formulace. Nepíšete diplomku.
Kratší věty – lepší věty. Nejste Hrabal.
Přizpůsobte článek/post skenování. To v praxi znamená, že každý odstavec by měl dávat smysl sám o sobě.
Pište s myšlenkou na čtenáře. Já vím, že vy víte, co chcete říct. Čtenář ne. Když není sdělení jasné na první pohled, škrtejte nebo přepisujte.

AI prompt, co za vás myslí na čtenáře

Přečti si článek znovu a kriticky vypíchni všechna místa, kde může čtení drhnout. Hlavně pokud je čtenář méně chápavý nebo text prolétne jen v rychlosti.

5) Nemelte blbosti

V ideálním světě by se zavádějící formulace nebo neobhájené ne-argumenty neměly vůbec dostat přes klávesnici.

Vím sama, že v tvůrčím zápalu to člověku ujede. Tady pak nastupuje právě ten editor. Pokud je dobrý, faktické díry v textu pozná a vrátí vám je k zalepení.

Co když jste ale „editorem“ vy sami? Zkuste aspoň tohle:

Představte si, že ten článek posíláte největšímu rejpalovi v oboru. Jako figurína tady poslouží i perfekcionistický kolega nebo šťouravá, věčně nespokojená zákaznice.

Co všechno bude rozporovat?
Na co se bude doptávat?
Co doprovodí peprným komentářem?

Tyhle části si fakt důkladně překontrolujte a přepište je tak, aby vám na to nikdo z nich nemohl říct ani bú.

Až umělá inteligence přestane halucinovat, svěřím jí i tuto část. Zatím víc věřím sama sobě.

PS: Korekturu si sami neuděláte

Trochu jo, když výsledek nejdřív hodíte k ledu a pak důsledně projdete „čerstvýma očima“.

Ale stejně. Možná máte svoje libůstky (o nichž ani nevíte).

Možná vám pár pravidel uniká a ještě vám to nikdo neřekl.

Možná už výsledek svého snažení čtete po tolikáté, že jste zkrátka chyboslepí.

Já na korektury posílám články i newslettery. Je to investice v řádu nižších stokorun a přestala jsem v textech nacházet ukryté trapasy. Takže doporučuju.

Bavil vás článek? To jsem moc ráda!

Každou první středu v měsíci vám něco podobného pošlu až pod nos, hezky do e-mailu. Tady mi nechte svoji adresu. Brzy na přečtenou!

Článek Sám sobě editorem (for dummies) se nejdříve objevil na Žádné čáry.

Co obnáší (copy)editing Archivy • Žádné čáry