Kdo je editor?

Editor je pro text něco jako jako táta z americké komedie pro mileniály. Ten, co váš článek po cestě na večírek zarazí mezi dveřmi a s hlasitým Cože, TAKHLE chceš jít mezi lidi?! ho vrátí zpátky do pokojíčku se upravit.

A podobně jako se táta snaží, aby si dcerunka nezadělala na pověst štětule, editorův úkol je vychytat v textu slabá místa a vyladit je před tím, než ho čtenář rozcupuje nebo – mnohem hůř – znuděně odloží. Proto je tato pozice samozřejmá součást klasické redakce novin a časopisů, jak shrnul třeba Patrick Zandl.

Já bych vám chtěla ukázat, jak editovat delší texty pro obsahový marketing.

Ideální je mít dedikovaného profíka. Někoho, kdo přesně ví, jak text sesekat, aby se četl a prodával co nejlíp. Často tuhle funkci zastávají copywriteři, co udělají oponenturu původímu autorovi – říká se tomu copyedit. To není špatná možnost. Ostatně, patří do služeb, co nabízím.

Když (na) nikoho takového nemáte, nezbývá než editovat sami. Výsledek možná nebude tak super jako v prvním případě, ale pořád je to lepší než článek nebo post fouknout ven bez zamyšlení.

Jak editovat článek: 5 jednoduchých tipů pro každého

Tyto kroky byly takový můj můj základní checklist, když jsem editovala články pro Tchibo Blog (2018–2020). A používám ho dodnes.

PS: Korekturu si sami neuděláte

Trochu jo, když výsledek nejdřív hodíte k ledu a pak důsledně projdete „čerstvýma očima“.

Ale stejně. Možná máte svoje libůstky (o nichž ani nevíte).

Možná vám pár pravidel uniká a ještě vám to nikdo neřekl.

Možná už výsledek svého snažení čtete po tolikáté, že jste zkrátka chyboslepí.

Já na korektury posílám články i newslettery. Je to investice v řádu nižších stokorun a přestala jsem v textech nacházet ukryté trapasy. Takže doporučuju.

Rešerše pomáhá, když:

…píšu za značku a chci vědět, co na „moje“ téma napsali ostatní

Dává mi to prostor najít content gap – mezeru, kterou můžu vyplnit novým obsahem. Jak Google, tak čtenáři dávají přednost obsahu, co ještě nečetli, před stokrát omletými pindy. #SEO #contentmarketing

…studuju nějaké téma

Můžu. si tak udělat základní přehled, abych věděla, že zdroj je/není pro mě ⇒ stojí/nestojí mi za to mu věnovat svůj čas. #přehledovéČtení

Podobné úkoly jsou podle mě jedna z nejlepších využití současných chatbotů. Protože ty jsou postavené na tom, že rozumí jazyku ⇒ závěry a shrnutí jim jdou skvěle.

Rešeršování textů

Prompt:

Analyzuj obsah následujícího dokumentu. Projdi celý dokument, nezkracuj.
Napiš mi stručné shrnutí článku ve 3–5 větách.
Vypiš dílčí témata, kterým se věnuje, do odrážek. U nadpisů děláš kapitalizaci na první písmeno celého nadpisu a nepoužíváš číslování.
Vypiš nadpisy a mezinadpisy článku. Stejné formátování.
Uveď všechny použité hyperlinky na další články, včetně těch z celého textu, a to i pokud jsou obsaženy uvnitř vět nebo skryté. Vlož je jako plaintext.

Příloha:

HTML nebo PDF export webové stránky

Jak rešerši textů zvládají jednotlivé chatboty?

Testovala jsem na tom, co mám k dispozici. Budu ráda za doplnění v komentářích, pokud si platíte jiný nástroj nebo se možnosti mezitím změnily.

ChatGPT

• placená verze: funguje dlouhodobě spolehlivě, rešerše jsou poměrně přesné (ukázka)
• verze zdarma: náhodně skáče mezi:
  • neschopností zpracovat cokoli (test 30. března),
  • možností zpracovat pouze 1 soubor, i když se tváří na víc (test 18. dubna),
  • a otevřenou možností zpracovat 3 soubory (test 3. května).

Takže… to asi ve free verzi prostě zkuste a uvidíte, co si zrovna vytočíte na kole štěstí.

Claude

• verze zdarma (3.7): poradí si jenom s PDF, jiné formáty vyčerpávají kapacitu konverzace. Kvůli PDF nezvládá práci s hyperlinky. Ne vždycky umí daný soubor přečíst. (test 3. května)

Copilot:

• verze zdarma: poradí si s PDF a s Wordem, html bohužel nedovolí. Rešerše je použitelná a umí dobře zpracovat i hyperlinky (test 3. května). V dřívějších testech nezvládal žádnou přílohu, snad se k tomu nevrátí.

Proč přikládat HTML soubor, místo abych chatbota poslala na konkrétní web?

Zatím jsou v tom podle mě chatboty nespolehlivé jak puberťáci, co dostali za úkol vysát byt. Jo, udělají to, ale občas „zapomenou“ zajet i pod gauč a vymést kouty.

Až ve vyhledávání pokročí, fázi se stahováním podkladů si ráda odpustím.

Rešeršování videí

Prompt:

Analyzuj obsah následujícího videa.
Napiš mi stručné shrnutí videa ve 3-5 větách.
Vypiš dílčí témata, kterým se věnuje, do odrážek. U nadpisů děláš kapitalizaci na první písmeno celého nadpisu a nepoužíváš číslování.

Příloha:

Odkaz na YT video + název videa

1/5: Nejde mi psaní, protože… jsem unavená / ve stresu

Ano, i s únavou se dají napsat dobré věci. I ve stresu. Myslím ale, že v takovém případě už potřebuješ „vypsanost“ (zautomatizované řemeslo) a silnou vůli, nebo aspoň nadšení (o něm za chvíli).

Unavený mozek se často maskuje! Za co? Za tendenci lákat ke snazším úkolům. Podívej se na sítě. Zkontroluj e-mail. Udělej tady ten nedůležitý, monkey-business task. (Ošklivý trik je v tom, že takové úkoly se plní zdánlivě stejně – sezením u počítače. Ale to si lžeš do kapsy.)

Učím se to brát jako signál: Vole, seš unavená a bude lepší, když…

Když si můžeš dovolit psát jindy, dopřej mozku odpočinek

(Ok, nebo stimulanty, ale moje třiatřicetileté já už doporučuje s nima šetřit.)

Podle situace je nejlepší jít spát nebo aspoň na chvíli změnit činnost. To znamená NE JÍT NA SOCKY! Tam ztratíš i poslední zbytky staminy.

Mně dobře funguje přepnout na to, co se dá dělat rukama. Umýt nádobí, vysát podlahu. Nebo dokonce nedělat nic.

Jednoduchá pomůcka pro mileniály: Vyber si jako odpočinek něco, co ti připadá NEPRODUKTIVNÍ.

Aspoň-trochu-ezo psavci můžou zkusit desetiminutovou vypínací meditaci. Kdo ji neumí, zkusí Headspace. Kdo ano, bude mu stačit Insight Timer.

Když musíš psát T-E-Ď, sedni si na zadel a P-I-Š

Je úplně jedno, co a jak. Klidně začni tím, že se ti sakra taaak nechce. A pokračuj tím, co o věci víš nebo si myslíš. Možná zjistíš, že potřebuješ doplnit info. To je ok. Jdi na věc. A pak pokračuj v psaní.

Tip: I u „vysezené“ práce dělej pauzy. Rozumné. Ať nevypadneš z tempa, ale taky se nepřepálíš. Znáš pomodoro?

„Vysezený“ článek pak osekej o všechny berličky a rozjezdy. (Podrobněji v článku Sám sobě editorem.)

Pokud ti ty následné úpravy nejdou, nějakého „editora“ si sežeň. Nemusí to mít na vizitce, ale měl by na to mít aspoň cit.

2/5: Nejde mi psaní, protože… jsem nesoustředěná

Pomáhá: vypnout notifikace. Když už ne ve skutečnosti, aspoň v hlavě. (Ano, přišel ti e-mail. Shoří, když si ho přečteš až za hodinu?)

Všeobecně je vhodné nepřeskakovat. Z úkolu na úkol, z myšlenky na myšlenku. Všechny nedokončené úkoly totiž zůstávají „běžet na pozadí“ a šťouchají do snahy soustředit se.

Co funguje mně: když mě napadne cokoli dalšího, co bych měla později udělat, hážu to do to-do listu. Ať je to úkol nebo poznámka, ať mi splnění zabere hodinu nebo deset sekund. Tady dělám výjimku z pravidla „Co můžeš udělat do dvou minut, udělej hned“, protože důležitější je zůstat myšlenkama u toho, čemu se věnuju právě teď.

Já teď řeším ještě jeden specifický problém: od psaní odbíhám. Musím – to když si mě zavolá mimin. Na kojící pauzy mám tendence brát si Kindle nebo mobil; jsou dlouhé a nudné. Ale když z flow skočím rovnýma nohama do Netflixu/ebooku/sítí, přepnu pozornost na snazší „úkol“ a k práci se pak vrací těžko. Ach, ty naše pravěké mozky.

Snažím se tedy, když mám zrovna něco rozepsaného, z flow nevypadávat = pokračuju v psaní. Tenhle článek jsem napsala napůl „normálně“ a napůl na mobilu v posteli. Spoustu věcí pro klienty taky. Jen je potřeba mít předem připravené záchytné body – podklady, osnovu, info kde jsem skončila nebo podobně. Na psaní mi pak stačí obyčejný Google Keep, protože z něj text překlápím zpátky „do normálního pracovního prostředí“ hned jak můžu. Konec mateřské vsuvky.

Pssst: Taky se na ty notifikace mrknu, jasně. Když už, tak je „menší zlo“ udělat to po dokončení – byť dílčího – úkolu. (Nebo si pak aspoň nestěžuju, že dneska nemám svůj den.)

3/5: Nejde mi psaní, protože… nevím o tématu dost

Slabé podklady jsou asi nejčastější důvod k záseku, který vídám u juniorních copywriterů.

• Víš, že na rešerše si můžeš někoho najmout?
• Líbí se mi a snažím se naučit: Metoda Zettelkasten / v širším kontextu ji shrnuje Tomáš Beránek, u kterého jsem ji poprvé zaznamenala.
• Copywriter by se měl klienta ptát. Kdo jsi, co jsi zač, v čem jsi jedinečný. Proč zrovna ty. Na koho mluvíš. Co po něm chceš. Kdy to chceš. Jaká je zákaznická cesta. Co na tobě mají lidi rádi a co by na tobě měli mít rádi, a ještě to nevědí. Jak sám sebe vnímáš. Celá velká disciplína. Docela dost o tom píše třeba Magdalena Čevelová.

4/5: Nejde mi psaní, protože… mi chybí nadšení

Ideální situace je mít (jen) takové klienty, s nimiž souzníš. Samozřejmě.

Pak jsou tu tací, k nimž sice necítíš odpor ani se nemíjí s tvojí morálkou, ale… nějak to… moc nejde.

Z mé zkušenosti: najdi si na tom jednu věc. Jednu věc, která je skvělá, a zapal se pro ni. Velmi s tím pomůže předchozí bod. Poznejte se. Poznej svoje téma, svého klienta. Ať víš, do čeho se vlastně můžeš „zamilovat“.

5/5: Nejde mi psaní, protože… jsem si vzala moc náročný úkol

Řešení? Zkrátka začít – a koukat u toho jenom na první zatáčku. (Pozor: je dobré mít celou trasu zmapovanou předem. Jinak budeš nadávat jak já, když jsem poprvé lezla na Lysou horu.)

1. Když je to jeden příliš velký úkol: rozsekat si ho na několik menších.
2. Když je to příliš mnoho různých zadání: jedno si vybrat (to nejdůležitější nebo klidně libovolné, hlavně ať už se pohneš!).
3. Když jde o úkol, co je nad moje schopnosti, a když rozložení na menší dílky nepomáhá: přiznat si to a hlavně to přiznat klientovi. To není ostuda. To je sebereflexe

Při psaní mi na „kouskování“ jednoho většího zadání nesmírně pomáhá psaní s osnovou. Nebo aspoň naházet na papír / do mindmapy / na post-ity vše, co mě k věci napadá.

Ještě jedna výhoda tohoto návyku: když od psaní odejdu a vrátím se k němu za pár dnů, vím, co jsem chtěla napsat. Nehypnotizuju prázdnou stránku, můžu se hned pustit do práce.

Nejde mi psaní, protože ten text mi nepadá od klávesnice perfektní! *rozbrečí se a hodí po autorce tohoto článku vázu*

Psaní je něco jako sochaření. Vyseknout ten šutr na dva údery dláta, hm, to asi taky nikdo nečeká. Odejít od stolu s tím, že ten dokonalý text mi něco pošeptá do ucha, nefunguje.

Co naopak funguje:

• Jít od celku k detailu. Takže nejdřív Co tím chci vlastně říct, potom samotné psaní.
• Vyházet z hlavy všechno, co k tomu vím, a pak to seskládat do správného pořadí.
• Ne-dobré nápady směle proškrtat. Nemusím rozvinout všechno, nene.
• Napsat to klidně blbě a hnusně, ale napsat. Nechat odležet. Upravit. Prohodit. Proškrtat. Odležet. Upravit. … Dokud to není hotové.

Psala jsem o tom tady: Sám sobě editorem (for dummies)

Na mnoha místech si dělám poznámky ve smyslu „tady najít, sem doplnit“, abych se v první, intenzivně psací, fázi nezdržovala odbíháním z flow.

 

Aby mi připomínky v hotové verzi nezůstaly, označuju si je sledem znaků, který jinak nepoužívám (v mém případě // jako dvě lomítka). Na konci psaní použiju vyhledávání CMD+F / CTRL+F pro tuhle unikátní kombinaci a zkontroluju, jestli jsem takové místečko někde nepřehlédla.

To, co „chodí samo“, ve skutečnosti není vůbec samo

A není to spíš výsledek toho, co se ti během posledních dnů, měsíců nebo klidně i let střádalo v hlavě jako „něco neuchopitelného“ nebo zatím ne dobře formulovaného? Hm?

Tak třeba tento článek. To si tak scrolluju tím proklínaným Instagramem, vidím příspěvek o vymýšlení obsahu a najednou BENG! Napiš článek. Bude se jmenovat „Co dělá copywriter, když nepřichází múza?“

Na tohle téma se mě zeptala Michelle před TŘEMI lety, když mě zpovídala pro Jak na sítě. Část mojí tehdejší odpovědi jste si právě přečetli. Pak jsem o tomhle rozepsala a nikdy nedopsala post, možná i několikrát, ale nebylo to ono (a že to nespěchalo, nechala jsem to být). Bavila se o tom s několika dalšíma lidma.

Už je jasné, kam tím směřuju, že?

Tímhle tématem se moje hlava zabývala už takovou dobu, že to celé zformulovala dávno před tím, než jsem otevřela WordPress a nabušila to sem. Střídavě na počítači a na mobilu u kojení, ale pořád během jediného večera.

I když to při pohledu venku mohlo vypadat jako úžasný múzí one night stand, je to jenom dobrá souhra okolností: tématu, o kterém jsem přemýšlela + energie + nadšení + soustředění + psacích návyků.

(Jo a pak jsem to nechala několik dnů odležet, zeditovala a poslala na korekturu. Protože když to jde, první verze se neodevzdává.)