Ten people pleaser v mojí hlavě totiž neumí říct ani Bů, když se mi zadání začínají kupit tak, že přestávám mít šanci je všechna naráz stihnout. Vždycky jsem to totiž nějak hecla, a ještě jsem měla pocit, že jsem vyhrála soutěž.

Jako jo, vyhrála.

Akorát že to byla soutěž v tom, kdo toho v práci urve nejvíc na úkor času sama pro sebe.

Čas od času jsem zkusila přebujelý úkolníček zredukovat. Nebo ještě líp – vyhlásit mu amnestii a založit nový. Ano, tušíte správně, za chvilku vypadal úplně stejně…

A tady na scénu přichází jako deus ex machina tip z knihy Pomalá produktivita (a ten zase autor okoukal v laboratoři při zpracovávání vzorků): nemít to-do list, ale hrnout zadání na čekačku.

Přesněji, mít jeden aktivní úkol a zbytek v – cituji – retenční nádrži.

Ze všeho nejvíc mi to připomíná čekárnu u doktora. V ordinaci je vždycky jenom jeden pacient. Ostatní dřepí v čekárně a sestřička je zve dovnitř většinou podle toho, kdy přišli. Někdy pořadím zamíchá, pokud jde o urgentní případ nebo dorazí někdo, kdo se předem objednal.

Já sice nezachraňuju životy, ale koncept neošetřovat víc pacientů zároveň mi i tak pomáhá se z projektů neopupínkovat.

Má to samozřejmě pár, řekněme, slabých míst.

• Nebude to fungovat, když se takhle po jednom úkolu budu snažit odbavit x projektů naráz.
• Zadavatel by o tom měl vědět a přistoupit na to. (Za mě největší slabina.)
• Z mojí strany to vyžaduje transparentní komunikaci a pravidelné updaty klientovi/šéfovi.
• Celý koncept zabije, když někdo nade mnou bude trvat na stanovení deadlinů pro všechny položky „v nádrži“, čímž z ní elegantně udělá zpátky klasické to-dočko.
• Atd. atd.

Jestli se vám ten přístup aspoň trochu líbí, doporučuju do Pomalé produktivity nakouknout. (Pro pořádek, není to spolupráce. Knihy z Melvila ale budu doporučovat často.)

Já jsem s metodou fronta místo to-do listu teprve na začátku. Řekněme za půl roku tu shrnu, jestli/jak se mi povedlo s ní fungovat v praxi na volné noze.

Článek Co se stane, když změníte to-do list na frontu? se nejdříve objevil na Žádné čáry.

Nová bible bílých límečků

Hluboká práce Cala Newporta nepřišla s žádnou převratnou myšlenkou: „znalostní pracovníci“ dělají lepší práci, když se na ni můžou soustředit. Hluboce soustředit. Ideálně po delší časový úsek. Až potud to známe všichni.

Akorát že tahle kniha nabízí i řešení. Řešení tak jednoduchá, že se možná budete cítit trochu jako idiot, že vám to nedošlo dřív a místo toho jste si pro některé projekty kradli noci nebo státní svátky.

Místo otřepaného: „Tak si udělej víc času, když ho potřebuješ,“ ukazuje Newport 4 základní modely hluboké práce a je na vás, který vám nejlépe sedne. Liší se intenzitou, délkou úseků a tím, jak moc budete srát ty, kdo očekávají, že jim na e-mail odpovíte pokaždé do 10 minut.

Pro jistotu si sjednotíme pojmy:

• Hluboká práce = soustředěný pracovní úsek bez vyrušování (e-mail, sociální sítě, chat), kdy se věnujete jen a jen tomu, co řešíte. Velmi efektivní, pokud pracujete na čemkoliv „větším“ „kreativním“. Čím specializovanější jsou vaše výstupy, tím víc se pro ně hluboká práce dobře hodí.
• Mělká práce = spíš monkey business, který moc nevytěžuje hlavu (pro mě třeba věci, u kterých zvládám poslouchat ebooky).

Ještě vsuvka: ani v HP, ani pro mě to neznamená, že multitasking je vždycky špatně a že už nemáte nikdy odpovídat na e-maily. Já jen aby bylo jasno.

Jedna z nejčtivějších „chytrých knížek“

Cal Newport píše čtivě a český překlad (Kateřina Ešnerová) mě nijak nerozčiloval a nerušil, což mi u tohoto typu knih stačí.

Do textu postupně vsouvá praktické tipy, jak si bloky hluboké práce zavést a přitom se neudusit zbytkem pracovní náplně. A dělá to tak, že si z nich pravděpodobně hodně odnesete.

Nečekejte instantní zázrak. Já HP četla hned po vydání, po půl roce jsem asi tak na 70 % svého ideálního stavu. Oproti dřívějšku je to ale pořád skvělé, věřte mi.

4+1 věc, co jsem si z Hluboké práce odnesla

1) Mám teď mnohem lepší představu o tom, co stihnu

Můj dlouholetý problém byl vnitřní pocit supermanství. Projekt A, B, C, D, E a F? Jasně, per to sem, však to dám. Výsledek: práce po nocích a věčné hrnutí práce před sebou. Dokonce mi to začalo připadat normální.

Změnilo se:
Už před Hlubokou prací jsem se naučila pracovat s časovými bloky a jejich rozvržením do dne. Trochu to pomohlo, ale vždycky mi všechny plány rozkopalo, když jsem se někde zdržela.

Schválně, co pak řeknete na Newportův drobný zlepšovák. Za mě dobrý!

2) Mělkou práci shlukuju do jednoho bloku

Mělké práce mám hodně a škrtnout ji nemůžu. Dokáže rozfrcat den tak, že už pořádně neudělám pořádně nic.

Na toto téma doporučuju Maker’s Schedule, Manager’s Schedule od Paula Grahama, český překlad Petr Staníček.

Změnilo se:
Kromě toho, že jsem si mělkou práci začala shrnovat do jednoho bloku časově, tak si to taky píšu do jednoho úkolu. (Používám Todoist v premium verzi – jednotlivé prcky si dávám jako komentáře.)

Asi je to spíš placebo efekt, ale rozfrcání se minimalizovalo.

3) Prodloužila jsem pracovní bloky (a nebolí to)

Bloky pro hlubokou práci jsem natáhla na 90 minut / 120 minut / 150 minut oproti dřívější půlhodině a hodině. Dřív jsem se bála, že „budu unavená“. Nejsem.

4) Účelně střídám hlubokou a mělkou práci

…jinak by mi asi vybouchla hlava. Navíc tak doufám neblokuju ostatní (kolegy, klienty) s jejich požadavky. Newport mi pomohl si v tom přirozeně udělat lepší systém.

& bonus:

Kolik práce se udělá samo, zatím co sjíždím sociální sítě: 0
Kolik práce se udělá samo, zatím co ji dělám já: všechna

Fakt zajímavý.

— Marie Grafová (@sibiranka) July 1, 2017

Cal Newport: Hluboká práce
Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě
V českém překladu vydává Jan Melvil Publishing
Vyšlo na podzim 2016

web českého vydání vč. první kapitoly v PDF

Tento článek není spozorovaný a knihu v elektronické verzi jsem si pořídila sama. Jediný, kdo mě nutil ho napsat, byli kamarádi, kteří se mě pořád ptali, jestli za to teda stojí. Stojí.
Děkuji Jan Melvil Publishing za zaslání papírové verze pro fotku do záhlaví tohoto článku, poté, co už recenze byla připravená.

Článek Hluboká práce (recenze) se nejdříve objevil na Žádné čáry.